"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
| Úvodní | Ekozahrada | Rostliny | Klub | Kurzy | Doporučuji | Kontakt |
|
sekce: Rostliny Mahalebka
- Třešeň turecká Mahalebka patří
do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více
jak 5 různých kultivarů. Areál původního rozšíření
byl v severním mírném pásu a sahalo od Malé
Asie přes balkánský poloostrov až do střední
Evropy. Je to opadavý
strom dorůstající až 9 m do výšky a až 9 m do
šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s dobrou
mrazuvzdorností až –30°C. Je to strom s hustou
vejcovitou korunou. Letorosty mají zpravidla světle
zelenou barvu a vytvářejí se spíše velice krátké
větvičky, starší větve se zabarvují do šedohnědé
barvy. Listy jsou menší, zpravidla podlouhlé až
elipčité a mají světle zelenou barvu. Listy vyrůstají
spolu s květy ve svazcích na konci letorostů. Mahalebka vykvétá od dubna do května hojnými drobnými bílými kvítky. V době květu je jimi stromek doslova obsypán a tak působí velice dekorativně. Navíc tyto květy vytvářejí příjemnou, intenzivní vůni. Tyto květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Po odkvětu se vytváří drobné, zhruba 1 cm velké příjemně sladkokyselé, lehce natrpklé plody. ( Pozn. autora stránek - Některé plody jsou dost hořké, jiné vůbec hořké nejsou a jsou více sladké, dají se najít i docela dobré. Selektivním výběrem se dají vyšlechtit kultivary, stejně tak jako z ptáčnic dnešní odrůdy třešní. Ptáčnice jsou také různé strom od stromu, některé se nedají jíst. Podobné je to například s duby. V Anglii prostým výběrem vyhledali a dále rozpěstovali stromy plodící žaludy s velmi nízkým obsahem hořkého taninu, které mohou nahradit jedlé kaštany. U nás je to do budoucna velký potenciál. V Anglii také běžně používají ušlechtilejší mahalebky na zavařování s jiným ovocem atd., naši předkové, jak jsem se dočetl, je jedli zcela běžně.) Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva těchto plodů je fialově černá až černá. Tyto peckovice obvykle dozrávají od července do srpna a brzy po dozrání zasychají a opadávají. Šťáva z plodů zabarvuje do světle až tmavě fialové barvy a proto se používá jako neškodné přírodní potravinářské barvivo. Mahalebka není náročná na druh půdy a dobře snáší i částečný stín, takže ji často můžeme nalézt i v hájích a řídkých lesích. Velice dobře také snáší i sušší, málo výživné půdy. Je velice odolná vůči různým nemocem a škůdcům. Pro tyto své vlastnosti se mahalebka často používá jako podnož pro ušlechtilé ovocné dřeviny. U nás se s ní již bohužel setkáváme velice zřídka a jedná se tak o zapomenutý ovocný druh. Článek pro stránky www.ekozahrady.com zpracoval Vladimír Zajíc z Kutné Hory.
Ostatní články ze sekce Rostliny:
|
|
|
